Od kořenů až k prvním AAA titulům

Videoherní průmysl patří v České republice k nejrychleji rostoucím odvětvím vůbec. Tuto skutečnost můžeme označit za přinejmenším paradoxní, jeho počátky se totiž datují v raných osmdesátých letech, kdy v naší zemi stále panovala tvrdá normalizace. To znamenalo, že počítače zde byly velkou vzácností a s přístroji pro soukromé použití to platilo dvojnásob, jejich celkový počet se pak pohyboval v řádu desítek a nebylo možné je sehnat jinak, než přes černý trh.

Možnosti využití tehdejších počítačů nebyly příliš široké a v tehdejším Československu tak bylo hned několik jedinců, kteří na ně programovali jednoduché hry, převážně textového charakteru. Nejznámějším jménem je František Fuka, jenž pro přístroj VIC-20 (předchůdce kultovního Commodore 64) napsal několik desítek titulů, jež se však dostaly pouze do autorova nejbližšího okolí.

Hráčská komunita se začala rozvíjet až v druhé polovině 80. let, kdy se v rámci Svazarmu a Soicalistického svazu mládeže začaly vytvářet počítačové kluby. Právě díky nim se vytvořila základní distribuční síť, přes kterou se jednotlivé tituly dočkaly většího rozšíření. V 602. základní organizaci Svazarmu v Praze vznikl největší klub Mikrobáze, jenž měl na svém vrcholu několik stovek členů a vybraným vývojářům i platila za jejich tvorbu menší obnosy.

Klíčovým momentem bylo uvedení počítače ZX Spectrum, který byl i přes špatnou dostupnost velmi oblíbený a napomohl mu také klon Didaktik Gama, jenž s ním byl programově kompatibilní a vyráběl se na Slovensku – tento přístroj si našel přes padesát tisíc majitelů, čímž se hráčská komunita velmi rozrostla. Zahraniční hry navíc nebyly v našich podmínkách příliš použitelné, jelikož angličtina nebyla jako dnes součástí základního vzdělání a tak se iniciativy museli chopit tuzemští vývojáři, jež hry následně šířili především po kamarádech a různých klubech. Tím se zformovala funkční a živá scéna, jež se nadále rozvíjela, ačkoliv byla de facto odříznutá od okolního světa.

Žádné oficiální distribuční kanály neexistovaly, zajímavostí však je, že díky nenáročnosti zdrojových kódů ke hrám byly některé z nich otiskovány v legendárním časopisu ABC, odkud si je každý mohl na svém počítači přepsat a spustit.

V letech před Sametovou revolucí bylo možné ve hrách spatřovat protirežimní názory. Odvětví totiž procházelo jen velmi mírnou, částečně proto, že patřičné orgány s počítači a hrami neuměli pracovat. Pokud se na něco takového přeci jen přišlo, mnohdy byl problém postihnout autora, jelikož u těchto titulů mnohdy nebyl dohledatelný.

Asi nejznámějším příkladem takového titulu je „Dobrodružství Indiana Jonese na Václavském náměstí v Praze dne 16. 1. 1989“, který reaguje na  brutální zásah proti protestujícím studentům.  Hráč má za úkol dostat se z náměstí na letiště v Ruzyni, cestu mu však komplikují příslušníci policie a lidových milicí. Titul je velmi brutální, prostředkem boje jsou zde pro obě strany sekyry a mačety a současně také obtížný, čímž je parafrázována obtížnost situace pro tehdejší studenty.

První polovina devadesátých let se nesla především ve znamení adventur, z nichž určitě stojí za zmínku Tajemství Oslího ostrova od Vochozka trading, tedy firmy vlastněné Petrem Vochozkou, na jehož vývoji se podíleli i další známé osobnosti v podobě Jarka Koláře a Petra Vlčka. Tato dvojice zformovala společnost nesoucí název Pterodon, která následně fungovala po boku Vochozka Trading, později Illusion Softworks. Pro zajímavost – hra se prodávala za 240 korun a prodalo se na tehdejší dobu velmi solidních 2000 kopií.

V roce 1995 spatřila světlo světa první kompletně nadabovaná hra od českého studia NoSense. Konkrétně šlo o pohádkovou adventuru Dračí historie. Toto studio vydalo o dva roky později kombinaci dungeonu a adventury v podobě hry Asmodeus, která byla současně prvním dílem, pod nímž je podepsaný pozdějši zakladatel Amanita Design, Jakub Dvorský.

Do roku 1998 čeští vývojáři produkovali především adventury, jejichž společným znakem byla obvykle inspirace nějakým zahraničním titulem, svérázný humor a  prvky českého prostředí. Toho roku vyšel kultovní Polda, jehož vývoj započal tým středoškoláků s názvem SleepTeam a dokončení umožnil Martin Zima se svoji firmou Zima Software. Ta se postarala i o následujících pět dílů, přičemž nejúspěšnější druhý díl byl v roce 2010 portován na Android.

V Poldovi se hráč zhostil role policisty Pankráce dabovaného Luďkem Sobotou a následně prostřednictvím rozhovorů a různorodých logických hádanek řešil případy zužující různé fiktivní lokace. Díky lokálnímu zasazení, vytříbenému humoru
a  sympatické kreslené grafice se Polda stal  velice oblíbenou hrou napříč celým hráčským spektrem.

Drtivá většina her vydaných v devadesátých letech byla oficiálně distribuována výhradně na našem trhu a do zahraničí se tak tyto tituly dostávaly jen zřídkakdy. Právě to začínal s rostoucími náklady na vývoj být problém. Petr Vochozka tak v roce 1997 transformoval své studio Vochozka Trading na Illusion Softworks za účelem dostat se do vyšších sfér tohoto trhu.

Jejich prvotina Hidden and Dangerous byla pro českou herní scénu průlomová a samotní Illusion Softworks se stali největší tuzemskou vývojářskou společností, pod níž následně fungovalo několik dalších studií. Z nich je nejdůležitější Pterodon, které stojí mimo jiné za titulem Vietcong.

Další významnou společností, která se zformovala na přelomu tisíciletí, byla Bohemia Interactive. Slavomír Pavlíček, který vlastnil herního JRC Interactive a distributorskou firmu Cenega, poskytl bratrům Španělovým finance na její založení
a vlastnil ve společnosti majoritní podíl. V roce 2001 byla vydána Operace Flashpoint, jež byla celosvětově jednou z nejprodávanějších her u distributora Codemasters.

Dalším průkopníkem se stali čeští Altar Interactive, kteří stojí za sympatickou logickou hrou Fish Fillets. Na světové trhy se prosadila kombinací strategie a RPG s názvem Original War a ačkoliv prodeje nebyly tak vysoké, jako třeba u Operace Flashpoint či Mafie, stále se jednalo o úspěch.

Za zmínku stojí ještě studio SCS Software, které bylo založeno v roce 1998 Pavlem Šeborem a již tehdy mělo na kontě několik her vytvořených pro jistou americkou společnost. V zahraničí se prosadila simulátorem řízení kamionu, 18 Wheels of Steel¸ který se následně dočkal několika pokračování. Díky vlastnímu enginu navíc vydělávali i na jeho licencování jinými studii.

Zkrátka a dobře, přelom tisíciletí byl zároveň průlomem pro české herní vývojáře a je až neuvěřitelné, jaké jméno si během několika let v zahraničí dokázali vytvořit. Většina z lidí, kteří stáli za vývojem některé z výše uvedených her, ostatně v tomto odvětví pracuje dodnes. To je jasným důkazem skutečnosti, že jde o lidi chovající ke hrám velmi kladný vztah a na jejich tvorbě je to odjakživa znát.